Města > Praha

Praha, Staroměstské náměstí

Praha patří mezi tři nejnavštěvovanější města Evropy nejen díky pozoruhodným a ojedinělým památkám. Hlavní město České republiky pulzuje bohatým kulturním, politickým, společenským i sportovním životem. Praha má víc než 1 200 000 obyvatel a historické jádro je soustředěno kolem Staroměstského náměstí. Nabízí hostům široké spektrum služeb, pohostinnosti a kulturního vyžití. Akce pořádané v centru hlavního města i mimo ně daleko překračují hranice českého státu. Návštěva Prahy patří k nezapomenutelným zážitkům a lidé se sem rádi vrací.

PROPADNOUT MUZICE, ZTRATIT HLAVU, CHYTIT DECH!

U Slona (zlatého), U Jednorožce (bílého), U Husy (modré), U Kohouta (zlatého), U Lišky (červené), U Koníka (zlatého), U Velblouda (zlatého), U Beránka (kamenného), U Čápů, U Vola... Tyhle názvy kupodivu nejsou na orientačních cedulkách podivného zvěřince, ale jmenují se tak krásné domy na nejdůležitějším pražském náměstí. Připomínáme je proto, že každého návštěvníka na Staroměstském náměstí hned víc trknou dominantnější objekty a na tenhle pamětihodný zoopis se trochu zapomíná. Přednost dostává staroměstská radnice a orloj, barokní Svatomikulášský kostel, Husův pomník a gotický palác U Kamenného zvonu...

Rynk (14. století) neboli Staroměstský plac, nebo také Velké náměstí (18. st.) a od r. 1895 Staroměstské náměstí, dnes nejčastěji Staromák... Tak se tomuto místu v různé době říkalo a říká. Není největším pražským náměstím rozlohou, ale významem. Ostatně když už jsme se dotkli plochy, tak je zajímavé, že se v různých informačních zdrojích uvádějí různé cifry: 9000 m2 a také 15 186 m2, což není zanedbatelný rozdíl. My náměstí nepřeměřovali, ale zmatek v číslech je nejspíš kvůli členitosti tohoto prostranství a někdo k němu připočítává asi něco navíc a ten druhý ne. Mimochodem „odlišný pohled na tutéž věc" nejčastěji přiváděl na toto náměstí odsouzence i demonstranty. A že jich bylo!

„VARI MI OD KRÁMU!"

Úplně nejdřív (už v 10. století) tento prostor sloužil kupcům a prodejcům. Bylo to výhodné místo, protože nedaleko odtud bývala celnice - Ungelt. Po obvodu tržiště pak postupně vyrůstaly románské a raně gotické domy, které modelovaly vzhled budoucího náměstí (kolem r. 1233). Král Jan Lucemburský o 100 let později umožnil staroměstským měšťanům - a nebylo to rozhodně zadarmo -, aby si zřídili radnici. Kolem radniční věže fungovalo 13 kamenných kotců, kde se prodávaly látky „z dovozu". V mobilních stáncích zase nabízeli výrobky pekaři, hrnčíři, kořenářky, prodavači lesních plodů, perníku, zeleniny, zvěřiny, masa a hlavně ryb - na ty měl Staroměstský trh dokonce monopol!

A jak to na takovém trhu vypadalo? „Trhovci sami mezi sebou hašteřívali se, rvali se o místo, zlostně žárlili na sebe... V trhu týdenním přiházely se šitby začasté. Vůbec falšovalo se všecko zboží již tenkrát stejně jako dnes... Již tehdá, bylo to r. 1525, nalezeno na pražském trhu máslo falšované lojem, kupci do pepře tlučeného dávali kůru chlebovou, vosk míchán hrachem, sůl vápnem." Tak píše kronikář a my se dnes nemůžeme tak hrozně zlobit, když nás pálí žáha po přeslazeném punči a ohavném „svařeném vínečku", které se v kioscích nabízí pod vánočně vyzdobeným smrkem.

Zikmund Winter k tomu píše: „Neradno bylo říci prodavači, že má zboží zlé! Když r. 1578 kterýs den služebná řekla řezníkovi, že ty játry jsou škaredy, mistr rozzlobil se a házeje těmi játry volal k ustrašenému děvčeti: Psí kůže, vari mi od krámu, táhni s celou hlavou!" Vida pokrok - dnes stačí zavolat hygieniky nebo obchodní inspekci a už se o tom večer mluví v televizi.

BEZHLAVÁ ŽÍZEŇ

O čem se nemluví, to je bezhlavý templář, jedna ze strašidelných bytostí Prahy... „Duch tráví dny v horním poschodí domu č. 6 v Templové ulici. O jedenácté noční sestupuje do přízemí, osedlá si koně a vyjede do ulic strašit a v uličkách za Týnským kostelem je ho možno spatřit. Někdy se prý udržuje v sedle jen díky ostaržitému kroku svého koně. Pověst o templáři totiž také vypráví, že si tu a tam rád a notně přihne." Kdo by namítl, že chudák bezhlavý tvor si těžko může přihnout, tomu prozradíme, že rytíř si pro tento účel vozil hlavu v podpaží. A dobrotiví občané Starého Města ho měli rádi a nalévali mu. Menší pochopení projevují, když se pod jejich okny bezhlavě pije s hlavou na krku a pak rámusí. Kolem Staromáku je k tomu dost příležitostí. Pak ovšem můžete vidět třeba i Golema.

O padajících hlavách vyprávějí smutnější kapitoly dějin Staroměstského náměstí: Na radničním dvoře u studny sťali hlavu Janu Želivskému (1422), popravili tu Jana Roháče z Dubé a Sionu i jeho druhy (1437) a 21. června 1621 tekla krev proudem po staroměstské dlažbě... Na památku popravených českých pánů katem Janem Mydlářem a jeho pomocníky je v dláždění před radnicí 27 křížů.

Ke světlejším historickým okamžikům patří slavnostní zvolení Jiřího z Poděbrad českým králem (1458), manifestace za všeobecné hlasovací právo (1905), demonstrace za vznik samostatného Československa (1918) a v posledních letech „národní fandění" při mezinárodních šampionátech - někdy to končí bujarými oslavami a někdy pláčem.

MÁ 14 STUPŇŮ A NENÍ TO PIVO!

Všech důstojných, veselých i smutných událostí jsou pouze němými svědky architektonické skvosty. Nemá smysl rozepisovat se podrobně o všech, které najdete v každém turistickém bedeckeru. Ještě se chceme zmínit aspoň o rokokovém paláci Goltz-Kinských, o Týnské škole, o Štorchově domu s prosbou „Svatý Václave, vévodo české země, pros za nás", o bývalém klášteru pavlánů u chrámu sv. Salvátora, o domě U Dvou zlatých medvědů (roh Melantrichovy a Kožné ulice), v němž se narodil „zuřivý reportér" a velký fanda jazzu Egon Ervin Kisch, a o gotickém domě s renesanční fasádou, který se jmenuje U Minuty (roh Malého náměstí). Ten název je časově velmi zavádějící, protože vznikl odvozením od slova minuciózní (velmi malý, drobný). Prodával se tu totiž kdysi tabák „nadrobno". A bydlel tu Franz Kafka a ten je opravdu dost nadčasový...

Na mosazné tabulce v dlažbě Staroměstského náměstí je napsáno: „Meridianus quo olim tempus pragense dirigebatur." Česky to znamená Poledník, podle něhož byl v minulosti řízen pražský čas. Jde o poledník 14°25´17". Stín na něj vrhal mariánský sloup a Pražané věděli, že je pravé poledne. V roce 1918 ho rozvášněný dav národních nadšenců zboural, protože jim připomínal porážku českých stavů na Bílé hoře. Na místě sloupu, který byl vztyčen v roce 1650 ke cti Panny Marie Neposkvrněné jako poděkování za osvobození Prahy od Švédů. Šlo o dílo Jana Jiřího Bendla. Nyní pod věží stojí Husův pomník od sochaře Ladislava Šalouna a mluví se už dlouho o tom, že by kopie Mariánského sloupu Staroměstskému náměstí slušela...

MĚSTO 21. STOLETÍ

* Praha jako hlavní město patří k nejdůležitějším politickým, hospodářským, kulturním, sportovním a turistickým centrům České republiky.
* V Praze se konají se mezinárodní summity, kongresy a konference, akce světového významu. Jsou tu proslulé koncertní síně a desítky divadel s lákavým repertoárem činohry, pantomimy i různých hudebních žánrů.
* Šedesát procent všech turistů, kteří do Čech přijedou, navštíví pouze Prahu a neobdivují jen historické jádro zapsané na seznam UNESCO (od r. 1992).
* Praha se rozkládá na území skoro 500 000 km2, má víc než 1 200 000 obyvatel. Domov nebo pracovní příležitost tu našlo 50 000 Slováků a stejný počet Ukrajinců, následují Rusové, Bělorusové, Srbové, Chorvati a asi 15 000 Vietnamců.
Problémem Prahy, podobně jako jiných velkoměst, je doprava. Pokud vázne provoz na povrchu, podzemní metro slouží bezchybně.
* Praha patří mezi tři nejnavštěvovanější města Evropy.
* Praha a hudba odjakživa patří k sobě. Jenom v Praze na Žofíně koncertovali Ferenc Liszt, Hector Berlioz, Petr I. Čajkovskij, Jan Kubelík)
* Na hudební svátek Pražské jaro přijíždějí návštěvníci z celého světa.
* Na Uhelném trhu stojí Mozartův dům.
* V Praze se narodili také Bohuslav Foerster, Karel Hašler, Karel Vlach, Jaroslav Ježek, Karel Velebný, Rudy Linka, Eva Olmerová, Martin Kratochvíl, Jiří Stivín, Miroslav Vitouš...
* Pokud si chcete dát s někým rande pod Staroměstským orlojem, tak nikdy ne v celou hodinu! Nenajdete se. Neprotlačíte se.