Města > Prachatice

17.07.2009

17:30 Ondrej Pivec Quartet (CZ)

19:00 Milan Svoboda Quartet (CZ)

21:00 Dr. Lonnie Smith Trio (USA)

Prachatice, Velké náměstí

Prachatice jsou městem jihočeského regionu, jehož kořeny sahají do 11. století. Má 12 000 obyvatel a bohatou historii. V dobrém i špatném smyslu. Jako důležitá obchodní křižovatka mezi Německem a Rakouskem město velmi dobře prosperovalo hlavně díky velkému překladišti soli (16. a 17. století). Když sůl začala proudit jinou cestou, město několikrát vyhořelo a zchudlo (19. století). Prachatice mají opravdu hodně dnes už citlivě zrestaurovaných renesančních památek. Okolí Prachatic je malebné. Poblíž je Národní park Šumava. Typicky jihočeská gastronomie má hodně dobrou pověst u návštěvníků.

Zlatá sluší Prachaticím i saxofonům

Příhraniční město Prachatice patří k nejzachovalejším městským komplexům v České republice. Historické jádro je od roku 1981 památkovou rezervací a před šesti lety získaly Prachatice titul Historické město roku 2002, které láká k návštěvě čím dál víc návštěvníků.

Kromě sympatické poklidné atmosféry, typické pro jižní Čechy, tu najdete spoustu pohostinných míst s vyhlášenými specialitami (jihočeská zelnice, chlupaté knedlíky, kapr na spoustu způsobů, bylinné likéry na každý neduh, šumavskou kořalku, voňavé jihočeské buchty a koláče...) a s tradičně dobrým pivem i vínem.

MARUŠKA MĚLA PRAVDU: SŮL JE OPRAVDU NAD ZLATO!

Okolí města s 12 000 obyvateli vybízí k hezkým výletům po šumavském podhůří a Národní park Šumava nabízí řadu možností seznámit se s mnoha ojedinělými přírodními úkazy a raritami. Prachaticko vůbec není chudé na cyklocesty a naučné stezky, takže je na omylu ten, kdo řadí tuhle oblast spíš k lákadlům zimního období (připomeňme rizhlednu na hoře Libín - 1096 m n.m., Husineckou přehradu, řeku Blanici, hluboké lesy a čisté bystřiny...).

Než se rozjedete po okolí, věnujte pozornost ulicím, uličkám a samozřejmě náměstím tohoto malebného města.

K obdivovaným architektonickým skvostům patří zejména renesanční objekty, které najdete přímo v centru města na Velkém náměstí, ale nejen tam. Prachatice si kromě jiných kulturně zábavních akcí každoročně připomínají bohatou historii a význam města (Slavnosti solné Zlaté stezky), jehož vrcholem byla polovina 16. století. Kořeny slavné obchodní křižovatky vedou pochopitelně mnohem hlouběji (Zlatá stezka spojující Prachatice s německým Pasovem fungovala už na počátku 11. století!), ale za vlády Rudolfa II. získalo město opět titul „královské", z čehož plynuly městu i ojeho obyvatelům různé důležité výhody. Bohužel ne na dlouho. Po porážce českých stavů v roce 1620 Prachatice o výsady přišly a začal postupný úpadek, který trval dvě století. Obchodním debaklem bylo přemístění velmi důležitého solního skladu do Českého Krumlova (1706)... A fyzickou tragédií Prachatic pak byl mohutný požár v roce 1832, který zničil téměř celé vnitřní město. Při obhlídce nádherných prachatických budov každý současný návštěvník nad touto neradostnou kapitolou žasne, protože po spáleništi nezbyl ani popel. Opravdu tady tak řádil červený kohout? Ano. Mnohem lačněji, než si dnes umíme představit...

SVATÝ JAKUB TO HLÍDÁ

Dominantní okrasou dnešních Prachatic je bezesporu chrám sv. Jakuba (svatý Jakub je odpradávna patronem kupců a poutníků). Základy původního pozdně gotického kostela byly položeny už ve 14. století, ale charakteristická podoba vznikla až mezi lety 1505-1513. Věž, která rovněž podlehla ohnivé zkáze, byla sice brzy přestavěna, ale k důkladné opravě kostela došlo až krátce před druhou světovou válkou. Před 16 lety se naštěstí zrestauroval celý chrámový plášť, takže pohled na tuto velkolepou památku je skvostný. Ještě musíme připomenout, že při téhle rekostrukční příležitosti byla v kostele zřízena samostatná kaple prachatického rodáka Jana Neumanna - kněze, misionáře a budovatele amerického školství (jediný svatý v USA!). Věž chrámu je veřejnosti přístupná teprve dva roky a pohled z ní do malebného okolí opravdu stojí za to.

PRÁVNÍCI SI ŽIJOU LÍP NEŽ LITERÁTI

V uličce vedle hlavního vchodu do chrámu (dům č. p. 31) nemůžete přehlédnout nádherný sgrafitový obraz Večeře Páně z r. 1563. Proti budově městské školy je okénko staré sakristie - a tady pozor! Právě zde prý dal Žižka upálit pětaosmdesát neposlušných městských pánů...

Typicky renesančními prvky vás na náměstí bezesporu upoutá honosný Sitrův dům (č. p. 13), jehož základy jsou dokonce gotické. Pod lunetovou římsou v 10 výklencích jsou poprsí českých králů Václava IV., Zikmunda, Albrechta, Ladislava, Jiřího z Poděbrad, Vladislava II., Ludvíka, Ferdinada I. Maxmiliána... a ještě jednoho! Kdo čte pozorně tento článek, tak už ví, že tím desátým musí samozřejmě být Rudolf II.

Dvoupatrový renesanční Knížecí dům (č. p. 169) patřil zdejšímu rodákovi - spisovateli Jakubu Menšíkovi z Menštejna. Koho napadne, že si takové obydlí „vypsal" vlastní tvorbou, tomu prozradíme, že ne. Jakub Menšík byl totiž také ještě právník a ti měli k bohatství vždycky blíž než spisovatelé...

Prohlídka náměstí vás zavede k Nové radnici (č. p. 2-3). Už z názvu stavby je zřejmé, že jde o novější architekturu (1903). Pod hlavní římsou jsou postavy představující různé druhy lidské činnosti. Poznáte hvězdáře (věda), kováře (řemeslo), kněze (duchovenstvo), ženu (spravedlnost), vojáka (vojenství), rolníka (zemědělství) a zástupcem umění není ani spisovatel, ani muzikant, ani zpěvák, ale sochař!

ZPRÁVA O JEDNÉ LAPÁLII

Klenotem české renesance je Stará radnice (č. p. 1). Postavili ji na místě zámečku záhy poté, co ho městu daroval Vilém Rožmberk (1569). Prachatice byly tehdy „ve vatě", řeklo by se dneska, a mohly si dovolit uvolnit z rozpočtu hodně peněz. Jenže v 18. století přišly živelní pohromy a pak zase nevhodné dostavby... No, dnes už je po rozsáhlé rekonstrukci zase všechno v pořádku. Nás zaujal nápis na vnitřní zdi ve 2. patře: „Léta 1571 na den Mistra Jana Husy upadl jeden Vlach veza kolečko cihel z týto vejšky dolů." Když vejdete do Staré radnice na dvorek, tak si záznam o tomto pracovním úrazu můžete sami přečíst! Podzemí domů má ještě temnější historii - vězni se tu přikovávali řetězi ke zdi.

Nápisy nás zaujaly ještě na Bozkovském domě, bývalé solnici (č. p. 45): Třeba: „Tento dům byl vystavěn léta Páně 1573, když pak dne 13. dubna 1832 shořel..." a nebo „Vymalováno jest, ale není zaplaceno". Vida, kam až sahá historie mizerných dodavatelsko-odběrateských vztahů!

No konečně! Ani na hudebníky se v historii prachatických praprastavitelů nezapomnělo. Našli jsme je mezi okny Rumpálova domu (č. p. 41) ze 16. století. Jsou tam vyobrazeni pištec a bubeník... Aby se vojákům táhnoucím do boje lépe mašírovalo. Na bubínky a píšťaly ale tady v Čechách nemáme hezké vzpomínky a navíc víme, že ve válce Múzy mlčí, takže radši pryč.

SPRAVEDLNOST MUSÍ PRYČ! SPRAVEDLNOST MUSÍ ZPĚT!

Uprostřed náměstí stojí kašna se sochou Spravedlnosti. Postavil ji v roce 1583 Ondřej Vlach. V roce 1903 ale musela Spravedlnost zmizet a nahradil ji císař Josef II. A víte, kam původní sochu přenesli? Ne, to byste neuhádli... Na Šibeniční vrch! Fakt. Aspoň víme, jak to s tou sparvedlností chodí. No, dnes už je tam zase zpátky; tedy vlastně jenom replika.

Pokud už jste z té kamenné historie trochu zkameneli, tak vám Prachatice nabídnou Sportoviště s bazénem, parní lázní, fittnessem, horolezecekou stěnou, kurty atd. Ještě víc adrenalinu na vás čeká v novém lanovém parku na hoře Libín, nedaleko rozhledny.

Prachatické Slavnosti solné Zlaté stezky už letos nestihnete - až za rok v červnu. Ale proč je Zlaté stezce každoročně věnovaná taková pozornost, snadno uhodnete. Protože z ní plyne tohle poučení: Kudy vedou cesty pro seriózní výměnu zboží, tudy proudí s lidmi i nové myšlenky, poznatky a kultura. A všichni se z toho mají docela dobře. Když se ale tahle cesta přehradí, tak je z toho bída ducha i těla. Město Prachatice je toho jasným důkazem.