Města > Plzeň

Plzeň, Nám. Republiky

Plzeň je metropolí západních Čech, ležící na dopravní tepně z Prahy do Norimberku. Má 175 000 obyvatel, bohatý průmysl (zejména strojírenství a pivovarnictví) i kulturně-společenský život a historii. Hlavní ruch turistů se soustřeďuje kolem městského jádra, tedy poblíž náměstí Republiky. Zde vás čeká unikátní přehlídka architektonicky ceněných objektů různých stavebních slohů. Plzeň má rozsáhlý podzemní komplex chodeb (17 km) a bohatou nabídku míst k odpočinkové relaxace a zábavě: několik divadel, řadu galerií, ojedinělé muzejní expozice, golfové hřiště (18 jamek) a nádhernou Zoo. Zážitky umocňují stylové restaurace a dobré pivo - přímo od pramene!

ŠKODA LÁSKY, ŠKODA DLAŽEBNÍ KOSTKY

Do Plzně to autem z Prahy trvá po dálnici D5 slabou hodinku. Stejný čas potřebujete, když chcete hlavní město České republiky ve špičce projet z jednoho konce na druhý a nepoužijete metro. Studenti z Plzně nemají rádi velkoměstsky nabubřelý vtípek svých pražských kolegů: „Ty chceš kolej v Praze? A proč? Vždyť tam k vám už brzy povede pražské metro..." Opak je ale pravdou a víc než Plzeňáci by to uvítali Pražáci, protože si velmi rádi podávají přihlášky na fakulty Západočeské univerzity v Plzni nebo na zdejší Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Má totiž hodně dobrý zvuk, není daleko a večer je tam legrace.

Takže mezi Pražany a Plzeňany nejspíš funguje rčení: „Co se škádlívá, to se rádo mívá." Pražáci si jen v Plzni musí zvyknout na odlišné nářečí. Tak třeba: „kampa" = kam; „čeho" = co; „copa" = co; „maliny" = ostružiny; „jahody" = borůvky; „muší" = musí; „radvanec" = kolečko; „tutady" = tady tudy; „tuchejší" = sušší; „vošouchy" = bramboráky; „zez Plzně" = z Plzně. Pokud jste tedy alergičtí na česnek a majoránku, vošouchy si radši nedávejte.

LESKLÉ TUNY A PĚNIVÉ HEKTOLITRY

Plzeň je druhým největším městem v Čechách, v západní části našeho území má dominantní postavení rozsáhlým průmyslem (hlavně strojírenství a pivovarnictví) a 175 000 obyvatel. Leží v nejnižší části Plzeňské kotliny na soutoku řek Radbuzy, Mže, Úhlavy a Úslavy. Město založil na sklonku 13. století Václav II. na křižovatce významných obchodních cest. Dnes tudy prochází mezinárodní silniční tah k hraničnímu přechodu Rozvadov a dál na Norimberk. Touto dopravní tepnou přijíždějí do Plzně tisíce návštěvníků. Láká je nejen nejslavnější české pivo, ale i spousta kulturních a sportovních akcí, o řadě pamětihodností nemluvě. A proč nemluvě? Mluvě! A pěkně nahlas!

Mezi cenné stavební památky patří zejména gotický chrám sv. Bartoloměje, renesanční radnice, barokní přestavby budov arciděkanství a františkánského kláštera či židovská synagoga. Zcela ojedinělý je soubor 18 domů vyzdobených sgrafity podle návrhů Mikoláše Alše.

MILOST PRO DLAŽEBNÍ KOSTKY

K největším středověkým náměstím v českých zemích se řadí plzeňské náměstí Republiky (139 x 193 m). Památkově nejzachovalejší částí náměstí je jeho jižní fronta. Právě na tomto náměstí můžeme dokumentovat, jak je někdy ošidné podléhat módním náladám a pomíjivým trendům. Tak třeba dlažba: Nejdřív zmizela, aby ji nahradil nepraktický asfalt. Nedávno v rámci rozsáhlých úprav zmizel naopak asfalt a nahradila ho dlažba. Ta totiž lépe pohlcuje sluneční žár i dešťovou vodu a když se v podzemí něco semele v zastaralém potrubí a musí se kopat, nevzniknou po opravě hnusné asfaltové záplaty. Dlažba se jednoduše rozebere a pak zase složí. Zvláštní věc, že se na tyhle „výhody" přijde vždycky tak pozdě... A nebo kašna pod svatobartolomějským chrámem: Koncem 19. století ji zbourali, protože to byl „symbol minulosti". Plzeň se tehdy stala městem, kde už lidé nemuseli chodit pro vodu ke kašně, protože jim zavedli vodovody až do domu. A v 90. letech 20. století začal tomuto náměstí najednou chybět „zajímavý architektonický prvek", který zpříjemní pohodu lidí v centru Plzně...

Spisovatel Zikmund Winter na téma „kašna" poznamenal: „Na kašně rynkovní ulpí oko divákovo nejprve... U kašny na rynku bývalo vždy dost života, sem chodily dívky se džbery pro vodu, za nimi sem přicházeli mladíci a bývalo tu zvláště v podvečer mnoho veselého hlaholu." Fakt je, že se časy změnily a veselý ruch zaznívá z úplně jiných míst a nová kašna na tom nemůže dnes už nic změnit. Lidi se chodí bavit jinam, třeba do Anděl Cafe & Music Baru (Bezručova 7), do Klubu 21 (Prokopova 21), do Maxima (Martinská 8), Klubu Elektra (Americká 24), Jazz rock café (Sedláčkova 18) nebo do Hous of Blues (Černická 10) a spousty dalších. Mezitím jenom „blázni-cizinci" žasnou nad nádherným okolím z ochozu kostelní věže, která je nejvyšší v Čechách (102,6 m), poklekají před plzeňskou madonou na hlavním oltáři (nádherná ukázka gotického umění) a v úctě obcházejí renesanční klenot v podobě Radnice nebo barokní budovu biskupství.

Velká synagoga nezdobí náměstí, ale sady Pětatřicátníků a je v úplně jiné slohu: maursko-románském. Velkolepá stavba se zajímavými interiéry naštěstí přečkala německou okupaci a je také přístupná veřejnosti.

Kdybychom chtěli vyjmenovat všechny plzeňské památky, bylo by to na dlouho. Připomeňme ještě novorenesanční budovu Divadla J. K. Tyla (Smetanovy sady), secesní Měšťanskou besedu (Kopeckého sady) a Dům U Salzmannů (Pražská ulice). Dům nese jméno formana a hostinského Salzmanna. A teď pozor! Právě tento muž jako první dovezl pivo Plzeňský Prazdroj na prodej do Prahy! Tahle nejstarší a nejvýznamnější plzeňská pivnice slouží svému účelu dodnes. Pravda, když se tu každoročně slaví osvobození Plzně americkou armádou a zpívá se Škoda lásky, tak se zavírá později. Ale to i v jiných plzeňských hospodách.

HOŘKÁ KAPITOLA A HORKÉ ATRAKCE

Z mnohem hořčího plzeňského „soudku" je Památník obětem zla v Hruškově meditační zahradě. Autorem projektu je bývalý politický vězeň Luboš Hruška a v pamětní knize najdete i podpisy Pavla Tigrida nebo Václava Havla. Václav Havel ostatně sám v plzeňské věznici (nechvalně známých Borech) strávil mnoho zlých a dlouhých dní.

S Plzní jsou spjata i další známá jména, i když naštěstí ne v tak smutném kontextu. Mezi slavné rodáky patří průmyslník Emil Škoda, herci Jindřich Plachta a Miroslav Horníček, divadelníci Emil F. Burian a Jiří Suchý, fotograf Vilém Heckel, výtvarník Milan Knížák, cestovatel Miroslav Zikmund, herec Jiří Langmajer, zpěvák Bohouš Josef, kreslíř Jiří Slíva a taky Spejbl & Hurvínek a věčný slavík Karel Gott.

A když už jsme u těch ptáčků, pojďme od pamětních desek do plzeňské zoo! Založili ji už v roce 1926 a má rozlohu přes 20 hektarů. Kromě jiné sympatické havěti vás potěší celkem silná enkláva hnědých medvědů, jejichž atraktivitu úspěšně nabourává párek největších ještěrů na světě - varanů komodorských, z kterých jde vážně strach.

Máte-li pro strach uděláno, můžete se spustit pod zem. Vchod do sedmnáctikilometrového systému až třípatrových chodeb je v Perlové ulici. Momentálně tam vystavují strašidla, obludy a monstra, čarodějnice a bazilišky... Větší hrůza jde ovšem z opravdového podzemního nálezu: váží 200 kilo a je to obří koule do obřího praku. A tím se fakt kdysi také střílelo! Chodby plzeňského podzemí totiž sloužily jako úkryty obyvatel před nepřáteli. Ale když byl mír, tak to bylo skladiště potravin, což je určitě bohulibější účel.

Jídlo je vůbec fajn, a proto s ním i tuto procházku Plzní skončíme. Plzeň s parádní pěnou přece k dobrému obědu patří! A teď, po dobrém obědě... vám „hrají a zpívají Plzeňáci". Stejnojmenný pořad nám Český rozhlas servíroval 40 let vždy po nedělním obědě, vzpomínáte?! „Měla jsem milého parukáááře, on se mi utopil v pivováááře. Běžte tam, lidičky, hledejte ho, paruka leží vedle něho..." My známe pamětníky, kteří vždycky s příchodem Plzeňáků museli umývat doma nádobí. Dnes jsou rádi, že existují myčky.